Často se setkávám s větou, že „před a se přece čárka nepíše“. To je takové hodně zjednodušené tvrzení. Je pravda, že v jednoduchých větách, kde je slučovací poměr, se před spojkou a čárka opravdu nepíše. Například: David a Martina jsou naši dobří přátelé. Na výlet s námi půjde i Oliver a Agáta.
Texty ale nejsou vždy takto jednoduché. Přečtěte si 5 případů, kdy bychom čárku před a psát měli.
1) Vložená věta vedlejší
Lucka dokončila studium speciální pedagogiky, která je jejím koníčkem, a začala učit ve Varnsdorfu.
Jedním z případů, kdy se před a píše čárka, je věta vedlejší vložená do souvětí, případně mezi větné členy.
„Lucka dokončila studium pedagogiky a začala učit ve Varnsdorfu.“
Spojka a zde spojuje dvě věty, jedná se o poměr slučovací a před a se čárka nepíše. Pokud budeme chtít „studium speciální pedagogiky“ více rozvést, můžeme za to přidat větu vedlejší „která je jejím koníčkem“.
Protože v tomto případě vkládáme větu vedlejší doprostřed, musíme ji oddělit čárkami z obou stran. Tak nám také vznikne čárka před a.
2) Poměr odporovací
Tomáš byl letos na dovolené na Slovensku, a ne v Bulharsku.
Pokud je mezi větami nebo větnými členy poměr odporovací, vždy se mezi nimi píše čárka. A to i v případě, že po čárce následuje spojka a.
Když si nebudete jistí, jestli je to poměr odporovací, zkuste a nahradit slovem ale nebo avšak.
3) Poměr důsledkový
Terka nenosí hodinky, a proto vždycky chodí pozdě.
Dalším případem, kdy se píše čárka před a, je vyjádření poměru důsledkového mezi větami.
Druhá věta je důsledkem té první.
Několik spojovacích výrazů, které vyjadřují poměr důsledkový: a proto, a tak, a tudíž, a tedy, a tím
4) Poměr stupňovací
Anička je velmi zajímavá dívka. Vyrábí domácí čaje, píše vlastní blog, a dokonce má v bytě kompost.
Ve větách, kde je stupňovací poměr, nemůžete udělat chybu. Před spojovacím výrazem, ve kterém je také spojka a, se čárka psát může, ale nemusí. Je to na vás.
Tedy téměř nemůžete udělat chybu. Výjimkou je spojení a dokonce. Tam byste čárku měli napsat vždy. U ostatních spojení je možné obojí.
Několik dalších výrazů, které vyjadřují stupňovací poměr: a navíc, a k tomu, a nadto
5) Spojení a to, a sice
Ve škole mi nešel pouze jeden předmět, a to čeština.
A to a a sice jsou spojení, která dovysvětlují předchozí výrok ve větě.
Někdy se tomu také říká poměr vysvětlovací.